Infolinka: +420 774 759 700 (po-ne 7:00 - 21:00)
0
0 Kč
Košík je prázdný. Pojďme to napravit!
Doprava zdarma

Buďme v kontaktu

Facebook Twitter Youtube Pinterest


Vše pro naše prince a princezny

Dětský pokoj patří bez nadsázky ke standardu bydlení už dlouhé roky. Nechyběl v rodinných domech ani bytech za budovatelské éry ani socialismu, počítá se s ním v současných projektech a pravděpodobně nezmizí ani v budoucnu. Mění se však jeho kvalita: zatímco dříve býval dětský pokoj nejmenší místností v domě vybavenou nábytkem po babičce, dnes si svou velikostí nezadá s ložnicí. Dětský nábytek je jednou z kategorií, které na Aldo věnujeme velkou a zvláštní pozornost.

 

Vlastní dětský pokoj

Dítě si zaslouží vlastní místnost, jakmile trochu odroste kolébce. Tím se rodiče vyhnou nebezpečí, že potomek anektuje celý byt a udělá si z něho hernu. Samostatný dětský pokoj má řadu výhod jak z hlediska soukromí dětí i rodičů, tak z hlediska výchovy k pořádku a samostatnosti. V neposlední řadě zajistí i potřebnou dávku klidu v domácnosti. Velikost a zařízení dětského pokoje se většinou odvíjí od toho, kolika dětem slouží. Čtvereční metry nejsou tak důležité, jak se někteří rodiče domnívají. Osm deset čtverečních metrů človíčkovi stačí. Mnohem důležitější je jeho dispozice v rámci celého bytu, samostatné okno, dobrá větratelnost a výška stropu. Velkou roli hraje barevnost a vlastní zařízení. Pro školáka je ideální rozdělit místnost podle funkčnosti na tři zóny – odpočinkovou (na spaní), herní a studijní (pracovní).

V ideálním případě by mělo mít každé dítě svůj vlastní pokoj, jenže ideály se v praktickém životě často nevyskytují. Je běžné, že v jednom pokoji bydlí dvě, někdy i tři děti společně. Jak místnost řešit, když spolu bydlí děvčata a kluci nebo děti většího věkového rozdílu? Často pomůže přistoupit na určité ústupky – například vyčlenit dětem největší místnost v bytě. Starší dítě má větší potřeby (diktované například studiem) a větší nároky na soukromí, takže bychom jeho požadavkům popřát víc sluchu než třeba prvňáčkovi.

     

Široká nabídka dětského nábytku od francouzského výrobce na Aldo

 

Jako pro princezny?

Vybavení dětského pokoje miniaturním nábytečkem jako pro panenky se sice může zdát roztomilým řešením pro právě narozeného potomka, odborníci však jednoznačně doporučují zvolit spíše nábytek, který roste spolu s dítětemvýškově nastavitelné pracovní židle a stůl, a k němu už standardně velké postele, police a skříně. V prvním případě totiž nábytek vydrží sotva dva tři roky, než dítě zvolené velikosti odroste a bude třeba zvolit vybavení nové, postupně stále civilnější. Druhá varianta zařízení je obyčejnější, zato praktičtější. Při dobré kvalitě (a slušném zacházení od dítěte) bude mít nábytek dlouhou životnost. Trik je v tom, že zatímco do dětské postýlky se školák vysoký 120 centimetrů nevtěsná, i pětiletý mrňous pohodlně spí na standardní dvoumetrové posteli. S občasnou výměnou matrace mu vydrží až do svatby. Uvážlivě přistupujme také k výběru barev. Sytě modrá, oranžová nebo červená výmalba spíš dráždí než rozveselí a křiklavé barvy kromě toho brzy zevšední. Berme v úvahu, že jde o velkou plochu, která působí výrazněji než v malířském vzorníku. Proto jsou lepší pastelové barvy sladěné s podlahovou krytinou. Dáme-li přednost koberci (ať kusovému či celoplošnému) či PVC, měly by být jednobarevné, aby ladily s výmalbou a tapetou.

 

     

Nabídku dětského nábytku s možným jeho nastavením nabízí německý výrobce

 

Také dítě má názor

S výjimkou nemluvněte je třeba respektovat názor dítěte na zařízení jeho pokoje, ať už se týká barev či zařízení. Rodiče by měli potlačit touhu tvořit dětský pokoj „jako pro sebe, kdybychom byli malí“. Jejich potomek mívá odlišné představy o tom, zda chce lézt na palandu, skládat oblečení do otevřených polic, hrát si na zemi. V každém případě dětský nábytek musí být snadno ovladatelný, plně funkční, bezpečný, z hlediska zdravotního nezávadný (to se týká jak postelí, tak pracovních stolů a židlí). Říká-li se, že nikdy nic není definitivní, pak o dětském pokoji to platí mnohonásobně. Jak dítě roste, mění se jeho potřeby a zájmy. Proto je výhodná určitá barevná a vzorová střídmost – umožňuje větší variabilitu pokoje, nebere dětem šanci zdobit místnost podle vlastního vkusu. A ten se rychle mění: láska k myšáku Mickeymu netrvá věčně, brzy ho zastíní rockeři, Harry Potter nebo David Beckham. Kdo lépe než my sami ví, že nic se nemění tak rychle jako vkus a idoly školáka?

 

A co světlo?

Hlavním zdrojem světla v každé místnosti jsou okna a v dětském pokoji tomu není jinak. Věšet, nebo nevěšet na ně záclony? Toť otázka! Především záleží na věku a temperamentu dítěte. Z hlediska zdravotního jsou lepší materiály, na nichž se neusazuje prach a jsou snadno čistitelné. Není rozumné riskovat alergii na prach jen kvůli bohatě řaseným závěsům. Ty navíc lákají, aby se do nich děti schovávaly nebo zkusily se na nich houpat; podobná dobrodružství však nekončívají dobře.

 

 

 

Záclony v dětském pokoji by měly být rozhodně vzdušné, z hladkého materiálu, nejlépe s antistatickou úpravou. Měly by po tyči lehce klouzat (nejlépe po lanku). Vhodnější než závěsy jsou rolety či žaluzie, nejlépe předokenní – výborně chrání pokoj před letními vedry a děti je nepoškodí v zápalu hry. V dětském pokoji se neobejdeme bez několika zdrojů umělého osvětlení. Kromě centrálního sloužícího při hraní nebo při momentální potřebě světla je třeba vybavit lokálními svítidly také jednotlivé zóny – pracovní stůl, postel, police s hračkami.

Novinky do schránky
Posíláme pouze 2x měsíčně. Kdykoliv budete chtít, můžete se odhlásit.