Prvňáček potřebuje dětský psací stůl

Zápis do první třídy je jistě tím okamžikem, kdy nejčastěji uvažujeme o zařízení pracovního koutu pro dítě. S nástupem do školy se opravdu hry předškoláka změní v opravdové učení. Dnes ovšem nejsou výjimkou ani děti předškolního věku, které tráví prací nebo také hraním na počítači denně několik hodin. Otázka, jak zařídit pracovní kout dítěte v dětském pokoji a jaký pro něj vybrat dětský psací stůl, bývá proto dnes ještě aktuálnější a často ji musíme řešit ještě před vstupem do školy.

Zajímavé a hlavně velmi funkční řešení pracovního koutu pro děti přináší německý výrobce (kolekce Ibo, Cecilia a Paco)

Nejlepší poloha pro sezení

To říkají ti, kteří se zabývají ergonomií. Naznačují tím, že je sice možné stanovit pro práci jakousi ideální polohu, ale i taková pozice bude působit negativně, pokud v ní strnule prosedíme denně mnoho hodin. Takže i když pořídíme svému dítěti ten nejvhodnější dětský psací stůl, nezapomínejme na to, že je důležité prostřídat práci u dětského psacího stolu s pohybem, který dítě nezbytně potřebuje ke svému správnému vývoji. Ten, kdo pracuje vsedě, zná dobře zdravotní obtíže, které dlouhodobé sezení způsobuje. U dětí bývají následky ještě závažnější. Je to způsobeno tím, že dětský organizmus se teprve vyvíjí a právě při vývoji svalů, ale i kostry je pohyb spolu s výživou nejdůležitějším činitelem. Správně zvolený, ergonomický dětský psací stůl spolu s vyváženou fyzickou aktivitou a vhodnou výživou (důležitý je především vápník) vytváří předpoklady pro správný fyzický vývoj dítěte.

Při výběru dětského psacího stolu dbejte i na správnou výšku, která by se měla pohybovat od 71 do 75 cm. V neposlední řadě je třeba věnovat pozornost i správné kancelářské židli.

Dynamické sezení

Při dlouhodobém sezení může pomoci  flexibilní zařízení, které umožňuje tzv. dynamický sed. Jde o to, aby konstrukce židle umožňovala alespoň malé změny polohy těla během sezení, – tím se zatěžují střídavě různé skupiny svalů podporujících páteř, zatímco jiné naopak mohou krátkodobě odpočívat. Stačí, aby sedák byl v malém rozsahu pružný nebo lehce výkyvný různými směry. Další pohyby, které by sezení mělo dovolovat, jsou například pohyby a podupávání nohou, protřepávání rukou, pomalé naklánění trupu a podobně. Takže jak vidíme, když naše děti neposedí a při delší práci nad úkoly se „vrtí“, možná právě nevědomky a přirozeně hledají možnost, jak vyrovnat jednostranné zatížení páteře a jak dynamizovat své sezení.